Rozhovor s Marcelou

Proč jsi začala tančit?

V roce 2007 jsem se chtěla přihlásit s manželem do kurzů LA tanců, on však nesouhlasil a doporučil mi, ať si na to najdu jiného partnera. Našla jsem si hned dva, ale v tu chvíli manžel prohlásil, že tanec má sexuální podtext a tak jde se mnou on. No sláva, zajásala jsem, docílila jsem svého. Ale nebylo tomu tak. Šel tam vlastně z donucení, nebavilo ho to, nedával pozor a pak tančil tak, jak nás učili před lety v tanečních, zatím co já jsem chtěla tančit, jak nás právě naučili... Nefungovalo to. Kurzy jsme ani nedochodili celé. Pak jsem objevila plakát IR a uvědomila si, že k břišnímu tanci nepotřebuji partnera. Okamžitě jsem se přihlásila a od té doby tančím. Po 3 měsících kurzu břišního tance jsem se narovnala a tedy "vyrostla“ o 5 cm, takže jsem opticky zeštíhlela, i když váhu mám stejnou. Přestaly mě bolet záda, do té doby jsem měla 3x do roka tzv. "housera“.

Jakému druhu tance se věnuješ?

Nejraději mám Egyptský kabaretní styl. Dále Egypský pop, na pohled je krásný Balet orient a letos jsem viděla i Orientální latinu, která mi také nebyla cizí. Za celou dobu, co tančím, jsem navštívila i kurzy tance Tribal, tanec Saidi s hůlkou, Burlesk....

Který styl tě nejvíc baví?

Egyptský kabaretní styl a moderní orient. Zatím mě žádný jiný styl tak neuchvátil. Je v něm ženskost i temperament, je v něm síla radosti z pohybu, je to něco, co vás posílí. Je tam nějaká tajemná síla, která vám vydanou energii a nadšení mnohonásobně vrátí a přináší nějaké vnitřní štěstí. Zní to možná nějak étericky, ale já to tak vnímám a cítím.

Jak vnímáš ženskou energii? Myslíš, že je v tanci, který děláš obsažena?

Určitě tento tanec ženskost probouzí a podtrhuje. Tanečnice, která navštěvuje kurzy déle, nebo ještě lépe – pokud tančí 2x do týdne, je po čase opravdu ženštější, některé dámy mi v mém kurzu doslova zkrásněly. Je to ovšem správným držením těla a zpevněním zádových a břišních svalů. Ani výraz tanečnice není zanedbatelný a tak na svých kurzech nabádám dámy k tomu, aby při tanci (a nejen při něm) používaly i kouzlo úsměvu.

Čím se v životě řídíš? Máš nějaké motto?

Mám hned čtyři: Bez práce nejsou koláče. Co mě nezabije, to mě posílí. S úsměvem jde všechno líp. Co děláš, to dělej rád.

Co tě v životě nejvíc baví?

Moje práce - v civilu jsem výtvarnice. Výtvarný talent mám nějak vrozený. Pohybové vlohy vrozené nemám, vše mám naučené (tzv. svalová paměť). To říkám i svým kurzistkám, když si o sobě myslí, že jsou nemotorné. Byla jsem taky. Pozitivní je, že se to dá změnit, jen nám to déle trvá, ale když se to podaří, o to větší máme radost.

Jaké máš taneční vzdělání?

Absolvovala jsem kurzy u mezinárodně uznávané tanečnice Eglal, dále mě učila tančit Dana Rancová, Katka Žáková, Shareefa (Eva Hlávková), Naschita (Nikola) a Najya (Jana Voříšková). Absolvovala jsem mnoho tanečních seminářů (s Eglal, s Ahhinou z Německa, Lady Staniou a s Katkou Krejčovou, která mne velmi inspirovala. Od chvíle, kdy jsem začala tančit orient, se stále vzdělávám, a stále se mám co učit.

Jistě máš za sebou spoustu tanečních úspěchů? Můžeš nějaký vyzdvihnout?

Jako sólová tanečnice jsem soutěžila na Mezinárodní taneční soutěži Bellydance Mladá Boleslav 2011, kde jsem se umístila jako 10, v republikové soutěži s mezinárodní účastí Hvězda Orientu Náchod 2013 jsem byla ohodnocena jako 4. Několik tanečních soutěží jsem také absolvovala jako skupinová tanečnice, kde jsme jako skupina obsadily přední místa (Ustí n. L., Ml. Boleslav). Za největší výhru ale považuji to, že jsem tanec a radost z něj vůbec objevila.

V čem ti tanec změnil život, kam tě v životě posunul?

Jako výtvarnice pracuji od rána do večera (asi workoholik) a tanec mi změnil život tak, že se večer přepnu z radosti výtvarnice do radosti tanečnice, a tedy jsem se nestačila upracovat coby výtvarnice.
Ohledně posouvání v životě mě napadá věta, kterou říkala Eglal, že každé další vystoupení tě někam posune. Mohu se pod tuto větu podepsat a svým žákyním radím, aby si to zkusily - není to povinné, ale pokud si na zakončení kurzu (tzv. Certifikaci) přijdou zatančit, opravdu je to někam posune, většinou se jim zdravě zvedne sebevědomí a naučí se své tělo "nosit“, podobně jako na modelkách je vidět, že umí nosit každý kousek látky, který dostanou. Tak učím své žákyně umět "se nosit ve svém těle“. Jsou krásné a zdravě sebevědomé, nezáleží na věku, ani postavě. Je to v nás.

Pro jaké publikum nejraději vystupuješ?

Nejraději vystupuji pro publikum, které má o tento druh zábavy či umění zájem. Většinou je to na různých akcích, či firemních večírcích, kde jsem buď jako "překvapení“ pro oslavence, nebo jako zpestření večera. Tančila jsem ale i pro strávníky jedné středověké restaurace, kteří právě pojídali pečená kolena. To byla pro mne novinka, čekaly jídlo, ne tanečnici. K mému nadšení ztuhli ve svých pohybech se soustem v ruce na půl cesty a s otevřenou pusou se zájmem sledovali mé vystoupení. Připadala jsem si jak v pohádce o Šípkové Růžence, kde všichni ustrnuli v jedné pozici, jen já byla živá a tančící. To byla pro mne velká odměna.

Co cítíš, když tančíš? Je to v něčem jiné než běžný pohyb?

Když tančím, je to pro mne radost. Když tančím se svými žákyněmi, které jsem právě něco naučila a jde jim to, je to radost, kterou jsem nikdy nečekala, že bude. Když tančím jako sólová tanečnice a udělám lidem radost, vrací mi to publikum nějakým odrazem zpátky a cítím se nabitá a šťastná (říkám tomu, že se cítím asi jako Karel Gott), je to těžko popsatelná energie z radostného publika.

Jaká jsou tvá taneční přání?

Mít stálou partu kurzistek, které naučím, co budou chtít a co pak použijí i v praxi, či v běžném životě. Například i běžný pohyb v kuchyni při vyhození odpadků může být při správném držení těla ladným pohybem. To je můj cíl, zkrášlit každou ženu i v běžném životě, nejen na parketu.

Jaké jsou tvé životní sny?

Zdraví je nad všechny životní sny. Pokud budu zdravá já a moji blízcí, budu mít práci a lásku, tak už nic jiného ke štěstí nepotřebuji. Důležité je si umět uvědomit "to štěstí“. Mnoho lidí je šťastných, jenom o tom neví. Stačí se jen naučit si štěstí uvědomovat. Myslím, že tanec nás učí být šťastné.

---